Tlapkal jsem zpevněnou lesní
cestou, kterou jsem po chvíli vyměnil za měkoučkou lesní cestu. Dokonce tak
měkoučkou, že jsem neodolal a pokračoval po ní do hlubokých brdských lesů. Měl
jsem z cesty takovou radost, že i člobrdice sešla ze své cesty a byla moc
zvědavá, kam jí zavedu. Abych pravdu štěkl, čekal jsem, že mne cesta dovede na
krásné místo. Ale že to bude pro člobrdici tak náročné, to jsem nečekal.
Tlapkal jsem mladým jehličnatým
lesem měkoučkou lesní cestou. Co chvilku jsem zmerčil koberec mechu, co chvilku
pařez, který jsem musel jít prozkoumat. Ptáčci mi zpívali do kroku, jen puňťa
měl co dělat, aby jeho paprsky prostoupily hlubokým lesem. Ale vím, že mne
celou cestu doprovázel. Když byl les méně hustý, viděl jsem ho na obloze.
Měl jsem z místa takovou
radost, že jsem se rozskotačil. Co chvilku jsem hopsal kupředu, abych našel
klacík nebo šišku ukrytou v super bájo voňavém bahýnku. Jen co jsem takový
poklad objevil, donesl jsem jej člobrdici a přemlouval jí k hraní. To se
ví, ze začátku se člobrdici hraní se super bájo voňavým pokladem moc nezdálo,
ale když jsem kolem ní stále běhal, neodolala a začala blbnout se mnou.
Voňavé klacíky lítaly a
následovaly je ještě voňavější šišky. Občas člobrdice našla i čistou šišku a
hodila mi jí. Ale řekněte, kdo by vyměnil super bájo voňavý poklad za šišku?
Jak jsem tak s člobrdicí
skotačil, cesta, kterou jsem člobrdici vedl, se pomalu začala měnit.
Z měkoučké lesní cesty se stávala cesta čím dál tím měkčí. Čím byla cesta
měkčí, tím byla voňavější. Čím voňavější cesta byla, tím více sváděla ke
zkoumání. V mžiku jsem ukončil skotačení a dal jsem se na průzkum okolí.
Netlapkal jsem dlouho a měkoučká
cesta skončila. Přišly super bájo bahenní lázně. Lázně, které hojně využívají
mí kámoši divočáci, bydlící určitě v nedalekých keřích. Co chvilku byl
přes cestu spadlý strom, co chvilku byl vedle lázní pařez pokrytý suchým
bahýnkem. V místech, kde bahenní lázně končily, rostly koberce mechu. To
byla podívaná a ta vůně.
Jak jsem si užíval vůni super
bájo lázní, úplně jsem zapomněl na člobrdici. Jen co jsem si to uvědomil,
otočil jsem se a nestačil se divit. To, co člobrdice předváděla, to byla taková
legranda, že jsem nechal lázně lázněmi a pozoroval tulácký výkon člobrdice. Ta
se ze všech sil snažila projít voňavou cestičku suchou nohou, a jak říká, kdyby
se zadařilo, i čistou botou. Skákala z leva doprava, a snažila se vyhnout
voňavému bahýnku.
Musím štěknout, že super bájo
lázně na cestě nebyly pro člobrdici to pravé. Vydal jsem se jí proto naproti a
svedl jí na pěšinku, vedoucí mezi hubenými stromky. Vedl jsem člobrdici mladým
lesem. Několikrát jsem přeskočil spadlý strom a než jsem se nadál, stál jsem u
dalších super bájo voňavých lázní. Lázní, které napájel potůček. Jen co jsem si
všiml malého potůčku, zvedl jsem kebuli a koukal, kudy teče. K mému
překvapení jsem jen mrňousek nad lázněmi zmerčil dřevěný domeček.
Objevil jsem domeček, který
stráží pramínek. Pramínek, který vytvořil super bájo lázně. Pramínek poněkud
zakalené vody. Objevil jsem studánku s názvem Křížový pramen. Studánku, ze
které vodičku člobrdice nechutnala. Ale kdo ví, třeba se pramínek vyčistí a
zanedlouho bude ve studánce opět průzračná vodička, jako kdysi dávno bývala.
To vám musím štěknout. Našel jsem
místo, kterým nepohrdne žádný psí parťapka, co se rád stará o svůj kožíšek.
Místo, na kterém je tolik lázní, o kolika se mi obvykle jen zdá. A jak krásně
lázně voní, to je pohádka. Ale nebojte se, že byste svého psího parťapku vedli
domu v bahenní kůře. Přeci jej můžete omýt v čisté vodičce, která
teče ze studánky a jejíž potůček napájí mnou objevené bahenní lázně. Nebo vykopat v rybníčku, který najdete
opodál. Ale o tom vám štěknu zase někdy jindy.
