Vysvištěl jsem kopeček tak
snadno, jak se mi to už dlouho nepovedlo. Vrchol jsem měl za chvostem, člobrdy pálící
větve také a přímo přede mnou jsem měl tolik balvanů, až mne přecházel zrak.
Velké balvany střídaly menší, malé balvany střídaly řady velkých balvanů.
Některé byly krásně oválné, jiné nepopsatelných tvarů. Dokonce i spoustu popraskaných
balvanů jsem našel. Jen jedno měly všechny balvany společné. Nacházejí se
v nádherné bučině na vrcholku Velký Mehelník, nejvyšším vrcholu Píseckých
hor.
Svištěl jsem mezi balvany a
cítil, se tak volný. Do kroku mi pěli ptáčci, les krásně voněl, dokonce i Puňťa
mne doprovázel a svými paprsky mi co chvíli zahřál kožíšek. Nejdříve jsem
svištěl mezi balvany, po chvilce jsem svištěl po místních pěšinkách. Ušadla mi
vlála ve větru, chvost se vrtěl radostí a já byl tak šťastný.
Když jsem měl v merku
všechny pěšinky, keře a keříky, vydal jsem se prozkoumat balvany. Začal jsem u
hlavní cesty a pokračoval dále do útrob lesa. Do každé puklinky jsem strčil
famfrňák, každý kámen jsem pořádně očmuchal. Jen jediným způsobem jsem balvany
neprozkoumal. Jako správný Frája jsem se držel při zemi a dobře jsem udělal.
Byl jsem asi v půlce
důkladného zkoumání, když jsem mezi balvany objevil jeskyňku. Místo to nebylo
velké, ale pro trpaslíka tak akorát. Jeskyňku tvořily balvany nalepené na sobě.
To bylo přesně to místo, o kterém jsem věděl, že když se v něm ukryji a až
kolem mne půjde člobrdice štěknu, určitě se člobrdice lekne. A také že se tak
stalo. To vám byla psina. Psina, která mne tak pobavila, že se daly tlapky do
pohybu a začaly bez rozmyslu svištět všude, kde to jen šlo.
Svištěl jsem mezi balvany,
svištěl jsem mezi buky. Obsvištěl jsem pařezy, přeskočil jsem maliní a než jsem
se nadál, svištěl jsem za balvany v místech, kde jsem ještě nebyl.
Z této strany balvanů byl pohled na místo tak rozdílný. Odsud místo
vypadalo úplně jinak. Dokonce to vypadalo, že je tu i více balvanů. Byly před
sebou a na sobě a než jsem se nadál, byl jsem v mezeře mezi balvany a
jednou velkou puklinou. Tady jsem se posadil a vyhlížel člobrdici.
To se ví, šili se mnou všichni
čerti. A že jich bylo. Byť jsem chtěl být v klidu sebevíc, nešlo to. Tohle
místo je tak tajemné, tiché a zvláštní, že se tu psí kusy děly skoro sami.
Netrvalo dlouho a překvapila mne
člobrdice. Nešla za mnou tak, jak jsem přitlapkal já. Hezky balvany obešla a
bafla na mne z druhé strany. To vám štěknu, ani nevíte, jak jsem se
leknul. Vysvištěl jsem ze skrýše tak rychle, že jsem překvapil i sám sebe.
Usmívající člobrdice zůstala na místě a prohlížela si mou skrýš. Trvalo jí to
tak dlouho, že jsem se musel vrátit na výzvědy.
Sotva jsem ke člobrdici přišel,
řekla mi, že jsem se schoval před Pimonovou slují. K mému velkému
překvapení byl i o mrňousek dál nápis Pimonova sluj. V zápalu hry jsem
nápis úplně přelédnul. Ale nevadí. Našel jsem místečko, které vybízí
k hraní. Je na něm tak krásně a má tolik tajemných zákoutí. Dokonce jsem
opodál objevil i přístřešek a ohniště s připraveným dřevem. Když se vydáte
v mých stopách, budete si tu moci i odpočinout.
