Tlapkal jsem lesem nelesem a
poslouchal jeho šum. Co chvilku mi do kroku zapěl ptáček, co chvilku mi větřík
počechral srst. Dokonce i několik sněhových vloček na mne spadlo. Opodál zurčel
potůček a já jsem si připadal, jako v pohádce.
Tlapkal jsem lesem, který byl
úplně jiný, než lesy, na které jsem zvyklý. Moc stromů na místě nebylo, zato
suchá travička byla všude, kam jen očadlo dohlédlo. Doprovázel mne potůček,
který tekl jen kousek od cesty.
Tlapky mne nesly stále kupředu.
Minul jsem kousek lesa plného mladých rozčepýřených jehličnanů a opět jsem byl
v lese, kde by jeden strom pohledal. Přímo přede mnou bylo místo, kde
ještě nedávno statné stromy rostly. V tom místě, kde bylo vše tak
rozježděné, mne zaujala jedna hluboká cesta plná voňavého bahýnka.
Než se člobrdice zmohla na slovo,
svištěl jsem kupředu, vstříc voňavoučké cestě. Tlapky mne nesly rychlostí
blesku, ušadla mi vlála ve větru, chvost se vrtěl radostí a já svištěl a
netušil kam. Cesta mi šla krásně od tlapek a než jsem se nadál, byl jsem u
dalšího kousku lesa, plného mladých rozčepýřených stromků. Za mnou bylo
protěžené místo a zpovzdálí jsem slyšel zurčení potůčku. Byl jsem na místě, kde
krásně pějí ptáčci. Na místě, kde jsem se musel porozhlédnout.
Jen co jsem dosvištěl na toto místo,
měl jsem pocit, že mi chce něco ukázat. Co, to jsem netušil. Zastavil jsem se a
pořádně se rozhlédl. Nic zvláštního jsem neviděl. Ale pocit, který mi říká, že
na blízku opravdu něco je, ten jsem měl i nadále. Vyhlásil jsem proto očadlům a
ušadlům pohotovost, famfrňák jsem pozvedl a pomalými rozvážnými kroky jsem
tlapkal kolem mladého lesa.
Obtlapkal jsem několik pařezů,
přeskočil jsem louži, prozkoumal jsem několik pěšinek, když v tom,
najednou, zničehonic, uviděl jsem těsně za zatáčkou pěšinku, která byla ta
správná. Byl jsem si jist, neboť byla úplně jiná, než ty ostatní. Byla to taková
přívětivá pěšinka, vybízející k návštěvě.
Udělal jsem několik svižných
skoků a byl jsem na pěšince. Jen co se tlapky dotkly země, zmerčil jsem
potůček. Zvedl jsem kebuli, otočil jí doprava a najednou jsem jí uviděl. Stála
tam, v celé své kráse, nádherná malá dřevěná studánka. Studánka, která
svou přítomností dělá tento kousek lesa přívětivějším.
Z objevu studánky jsem měl
obrovskou radost. Nachází se v místě, kde les mizí před očadly. Je to
opravdu studánka, která dělá tento les hezčí. Studánka, která vzbuzuje naději,
že na místě bude za několik let les nový a vysoké stromy studánku opět
schovají. V tu dobu jí najde jen opravdový průzkumník.
