Při tlapkání parkem kolem zámku
Orlík jsem objevil spoustu vyhlídek. Ze všech byl parádní výhled do dálky
daleké, na zámek i na zátoky Orlické přehrady, kde nyní spousta vodičky chybí.
Jen jedna vyhlídka se lišila od spousty ostatních. Také stojí na skále, také
k ní vede pěšinka, zato však na vyhlídce najdete nenápadnou výklenkovou
kapličku. Z této vyhlídky je jeden z nejkrásnějších výhledů.
Tlapky mne nesly hlubokým lesem.
Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly mladé rozčepýřené jehličnaté stromky, které
co chvíli doplnil majestátní buk. Co chvilku mi do kožíšku spadla sněhová
vločka, celou cestu mne doprovázely nádherný zpěv ptáčků. Kdyby nebyl všude
kolem mne sníh, štěkl bych, že si ptáčci užívají první jarní dny. Jenže bílý
snížek byl všude kolem mne a jaro mne doprovázelo jenom díky zpěvu ptáčků.
Tlapkal jsem stále kupředu a
spokojeně si vrtěl chvostem. Očadla si prohlížela okolí, ušadla poslouchala
zpěv ptáčků a bystřila, zda není někdo nablízku. Famfrňák větřil úžasné vůně
lesa a já si užíval chvíli tady a teď, jak nejlépe jsem mohl.
Už ani nevím, kolik zatáček jsem
protlapkal, už ani nevím, po kolika pěšinkách jsem tlapkal. Tlapky mne nesly
stále kupředu a já se na cestu moc nesoustředil. Nechal jsem osudu, kam mé
tlapky nasměruje, a dobře jsem udělal.
Široká pěšinka, po které jsem
tlapkal, mne zavedla na kraj lesa. Po levé tlapce jsem měl jenom pár stromů a
mezi nimi stála kaplička. Krásná kaplička, která na mne vykoukla hned, co jsem
protlapkal zatáčkou. V tu chvilku se daly tlapky do pohybu a já svištěl
s větrem o závod kupředu, přímo za famfrňákem.
Svištěl jsem tak rychle, že mi
ušadla plápolala ve větru. Svištěl jsem tak rychle, až mi od tlapek odlétal
sníh a spolu sním i spadané listí, které tu spadlo z několika málo buků.
Svištěl jsem tak rychle, že než jsem se nadál, stál jsem vedle kapličky a měl
jsem co dělat, abych zastavil. Přímo přede mnou bylo jen zábradlí a pod
zábradlím pořádný sráz.
To vám kamarádi štěknu, ještě že
umím brzdit. I když stromy, které za kapličkou chyběly, mi naznačily, že se
blíží konec lesa. Výhled, který od kapličky byl, mi naznačil, že brzy bude
konec cesty. Ale měl jsem obrovské
štěstí, že kaplička není až na konci skály. I když, kdybych nedobrzdil,
sesvištěl bych na vyhlídku jen mrňousek pode mnou. Na vyhlídku, na kterou vede
uzounká pěšinka. A pod touto pěšinkou, to je panečku sešup. Skála jako hrom a
daleko pod vyhlídkou jen troška vodičky. Tady bych se proletět nechtěl, to mi
věřte.
Po pěšince pod kapličkou jsem
také tlapkal. To jsem se kochal ze všech vyhlídek do dálky daleké. Jenže
pěšinka je tak uzounká, že jediný, kdo měl z vyhlídek radost, jsem byl já.
Člobrdice byla ráda, že jde stále kupředu. Tato pěšinka není bezpečná. Cesta
pořádně klouže a není ohraničená zábradlím. Proto, pokud se na vyhlídku vydáte
se svištěm, nebo máte problémy s chůzí či závratě, vydejte se raději na
vyhlídku s kapličkou, o které jsem vám nyní štěkl. Sem vede cesta
bezpečná. Navíc je tu mnohem hezčí výhled, než z vyhlídek z pěšinky.
