To si takhle tlapkáte hlubokými
lesy místy, která už jste navštívili. Tlapky vás nesou na jistotu na vyhlídku a
vy si říkáte, co asi uvidíte, když na obloze jsou mraky a po hřejivých
paprscích puňti není vidu ani slechu. Přesně takhle jsem dotlapkal na vyhlídku
na Malé skále v hlubokých brdských lesích. O této vyhlídce vám štěknu
dnes.
Tlapkal jsem hlubokým lesem
měkoučkou lesní cestou do mírného kopečka. Všude, kam očadla dohlédla, rostly
vysoké stromy. Po pravé tlapce jehličnaté, po levé tlapce jsem měl nádhernou
bučinu. Do kroku mi zpívali ptáčci a já tlapkal na jistotu. Věděl jsem, že
dotlapkám na vyhlídku na Malé skále. Co jsem však netušil, bylo, kam až uvidím.
Přeci jen, když svítí puňta, je vidět daleko, předaleko. Je odsud vidět nejen
na Brdy a chráněnou krajinnou oblast Brdy. Jsou odtud vidět i Jince a další
městečka a obce. Jenže když je pod mrakem?
Než jsem se nadál, byl jsem na
rozcestí. Lesní cesta, po které jsem tlapkal, se stáčela doprava. Přímo přede
mnou byla sotva znatelná lesní cesta. Cesta, která má svou největší slávu za
sebou, zato je pokrytá měkoučkým jehličím a vede z mírného kopečka. Cesta,
na kterou mne tlapky zanesly, sotva jí očadla zmerčila.
Jen co se tlapky dotkly
měkoučkého jehličí, zrychlily, a než jsem se nadál, svištěl jsem rychleji než
rychle slalom mezi stromy. Svištěl jsem s větrem o závod. Ušadla mi vlála
na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnával zatáčky. Famfrňák větřil svěží
vůni lesa a očadla si prohlížela jehličnany, kolem kterých jsem svištěl. A že jich
tu bylo. Od štíhlých jedliček, přes vysoké smrky, po opadané modříny a pichlavé
borovice. Svištěl jsem místem, kde rostou snad všechny druhy jehličnatých
stromů, které znám.
Radostně jsem svištěl mezi
stromy. Chvilku kupředu, chvilku zpátky k člobrdici. Nevím, jak, dlouho
jsem svištěl, když se les kolem mne začal měnit. Pod stromy začaly přibývat
pařezy, světla v lese bylo více a více. Než jsem se nadál, stál jsem na
skále a koukal do dálky. Do dálky daleké. Přes blízké Jince na vzdálenější
brdské lesy.
Ať jsem valil očadla sebevíce a
viděl do dálky, neměl jsem ostrý rozhled. Puňťa na nebi nerozehnal mráčky,
takže mi stínily v rozhledu. I tak jsem si vyhlídku užíval a byl jsem moc
rád, že se tlapky nedaly přemluvit a na vyhlídku mne zanesly. Ten klid, co na
vyhlídce byl, to byla paráda. Ptáčci zpívali, větřík pofukoval a já si užíval
chvíli tady a teď. Svět mi ležel u tlapek a já se cítil tak svobodný. Všechny
starosti byly ta tam. Byl jsem jen já a člobrdice v nádherné přírodě.
Kochal jsem se výhledem do dálky daleké a užíval si soukromý koncert ptáčků.
Bylo mi tak krásně, jak to jde snad jen v Brdech.
