
Tlapkal jsem hlubokým lesem
z mírného kopečka zpevněnou lesní cestou. Do kroku mi pěli ptáčci, a co
chvíli se na mne z oblohy podíval kamarád Puňťa a zahřál mne svými paprsky.
Tlapkalo se mi, jedna radost a já si užíval každé chvilky, kterou jsem v hlubokém
lese mohl strávit.
Les, kterým jsem tlapkal, se
pomalu změnil. Jehličnatý les vystřídala bučina, která věštila již pomalu
přicházející jaro. I poslední buky ztrácely zbytky loňského listí a krásně
rašily. A nebyly to jen buky, co věštily blížící se jaro. Cestu lemovaly keře a
i ty se pomalu zelenaly.
Zpevněná cesta mne vedla
z mírného kopečka. Bučina mne doprovázela již jen po pravé tlapce. Po levé
tlapce jsem měl hustý jehličnatý les. Les, ve kterém se kamarádi ptáčci
předháněly v tom, kdo zapěje hezčí písničku. A že jim to pělo.
Za zpěvu ptáčků mi šla krásně od
tlapek. Už jsem nemíjel jen buky, smrky a občas nějaký ten keř. Už jsem tlapkal
lesem, kde pod vysokými stromy tekly potůčky vody. Čím déle jsem tlapkal
z mírného kopečka, tím potůčků přibývalo. Jen jedno měly všechny potůčky
společné. Vlévaly se do potůčku, který tekl hned vedle cesty. Z potůčků
jsem měl takovou radost, že jsem se zničehonic přistihl, jak svištím
s větrem v kožíšku po kolena ve vodě zurčícím potůčkem. Svištěl jsem
kupředu, přímo za famfrňákem. Svištěl jsem ták rychle, až mi od tlapek odlítala
vodička. Svištěl jsem kupředu, abych co chvíli zasvištěl do hlubokého lesa a
prozkoumal potůček v jeho hloubi. Co chvíli jsem svištěl z hlubokého
lesa zpět k cestě, abych zkontroloval, zda mám člobrdici stále po boku.
Už ani nevím, kolikrát jsem
zasvištěl do hlubokého lesa, abych se vrátil zpátky k člobrdici. Už ani
nevím, kolik potůčků jsem prozkoumal. Co však vím s jistotou je, že
potůčků jsem prozkoumal víc než tajemných pěšinek. Pěšinek, kterých
v tomto krásném lese moc nebylo.
Jen co se z potůčku stala
říčka, vyskočil jsem na cestu a nestačil valit očadla. Jen mrňousek přede mnou,
v dálce ne moc daleké, na krásném rozcestí odkud bylo vidět široko daleko,
stála chaloupka. Chaloupka, která z dálky vypadala, jako by byla
z perníku. To se ví, neodolal jsem. Než se člobrdice stihla nadechnout, už
jsem svištěl kupředu, přímo za famfrňákem, ták rychle, až se mi za tlapkami
prášilo.
Po několika rychlých krocích a
několika dlouhých skocích jsem byl u ní. Byl jsem u krásné pohádkové chaloupky
v pohádkové přírodě. Nebyla to však perníková chaloupka, jak jsem si
myslel, když jsem chaloupku merčil z dálky. Byla to krásná dřevěná
chaloupka s pohádkovým zápražím, která tu stojí déle než dlouho. Stojí tu
ták dlouho, že kdyby mohla vyprávět a mnoho by nám o místě řekla.
Byl jsem u pohádkové chaloupky
Moricky, chaloupky tak pohádkové, že svádí k návštěvě i posezení. Jenže
nebyl bych to já, kdybych u chaloupky jen tak poseděl. Jen co jsem měl
v merku zápraží, jen co jsem měl v merku chaloupku od cesty,
zasvištěl jsem za chloupku a pořádně prozkoumal okolí. Objevil jsem ohniště,
objevil jsem posezení. Dokonce i pomníček na vzpomínku Václava Sladkého
z Planin jsem objevil. Pak už jsem neobjevil vůbec nic. A to byla ta
správná chvíle vydat na zápraží chaty Moricky, pohádkové chaloupky, a pořádně si
odpočinout. Vždyť není nic hezčího, než odpočinek v lese hlubším než
hlubokém za zpěvu ptáčků. To se pak nabírají síly na další cestu, jedna radost.
Chystáte se na dovolenou do Brd a
přemýšlíte nad ubytováním jen co by pro kostičku doběhl od chráněné krajinné
oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod
Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete
zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete
vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak
nevidí. A pokud nevíte, kam by, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach, i tam
se s vámi dělím o tipy na výlet.
Chatu Moricku naleznete zde: https://mapy.cz/s/novajarulu