
Vyhlídkových míst, stejně jako
studánek, není nikdy dost. A v Brdech je obojího nespočet. O studánce jsem
vám štěknul naposledy včera, dnes vám proto štěknu o krásném vyhlídkovém místě
Krkavčí skály.
Tlapkal jsem hlubokým lesem. Co
chvilku mne cesta vedla pod vysokými jehličnany, co chvilku kolem mladých
rozčepýřených stromků. Les kolem mne se měnil stejně rychle jako aprílové
počasí a já nestačil valit očadla. Každý kousek lesa měl něco do sebe. Pod vysokými
stromy bylo tolik pěšinek, které jsem musel zmapovat, že jsem nevěděl, po které
se vydat dříve. Z mladých stromků se pro změnu ozýval nádherný zpěv
ptáčků. A že v hustém lese muselo ptáčků bydlet.
Byl jsem moc rád, že mohu chvilku
svištět s větrem v kožichu a zkoumat pěšinky a chvilku pokojně
tlapkat zpevněnou lesní cestou po boku člobrdice. Po chvilce svištění po
měkoučkých pěšinkách, po náročném slalomu mezi vysokými stromy, jsem si vždy po
boku člobrdice pořádně odpočinul. Zaposlouchal jsem se do zpěvu ptáčků a užíval
si chvilku tady a teď.
Už ani nevím, kolikrát se les
změnil. Už ani nevím, kolik krmelců jsem minul. Najednou mne zlákala pěšinka,
která vedla pod mladými stromky, skrz které bylo vidět modré nebe. A když je
vidět modré nebe za několika málo stromky, prozradí mi to, že by na místě mohla
být parádní vyhlídka.
Jen co jsem modré nebe zahlédl,
rozeběhl jsem se po pěšince a v mžiku jsem svištěl s větrem o závod.
Ušadla mi plápolala na kebuli, od tlapek mi odlétalo jehličí s já se řítil
vstříc novému dobrodružství. Svištěl jsem kupředu s větrem o závod. Míjel
jsem stromky, přeskakoval pařezy, až jsem dosvištěl k malý nabarveným
stromkům. Až tady jsem zpomalil a dále jsem tlapkal rozvážným tempem.
Netrvalo dlouho a stál jsem na
skále. Po pravé tlapce jsem měl borovice, po levé tlapce dlouhou skálu. Přímo
přede mnou, to byla paráda. Merčil jsem na lesy na protějších kopcích, kochal
jsem se vyhlídkou na Písek. Samozřejmě že až na město Písek jsem neviděl, ale
na vrchol Písek, na ten jsem viděl.
Netrvalo dlouho a přišla ke mne
člobrdice. Sedla si na skálu a kochala se výhledem. Nevím, jak je to možné, ale
v okolí Krkavčí skály je mnoho vyhlídek. Vyhlídek, na kterých se mi
nepoštěstilo člobrdu nepotkat. Ale na vyhlídce Krkavčí skály, jsem potkal
člobrdu jen jednou. Přitom je to tak krásné vyhlídkové místo s parádní
vyhlídkou. A nejen to.
Když jsem se pokochal výhledem,
rozhodl jsem se prohlédnout si skály. Sesvištěl jsem po pěšince a podél skály
jsem svištěl sotva znatelnou pěšinkou. Než jsem se nadál, stál jsem pod Krkavčí
skálou. Přímo přede mnou bylo kamenné moře, přes které je také krásná vyhlídka.
Po mé levé tlapce, to je jiná. Tady jsem našel nejenom tajemnou puklinu, ale
mohl jsem si prohlédnout různá zákoutí.
To vám štěknu kamarádi. Kdykoli
mne tlapky na Krkavčí skály zanesou, nikdy nevím, kde se mi líbí více. Zda na
skalách s vyhlídkou nebo pod skalami při průzkumu skal. Ať tak či tak,
z Krkavčí skály odcházím vždy pořádně unaven. A spokojen. Na Krkavčí skále
je opravdu pěkně.


