Dnes vám štěknu o památníku
Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbramě. To se ví, do památníku jsem se
nepodíval, zato jsem si ho prohlédl zvenku, včetně zámeckého parku. A
nezapomněl jsem se zastavit ani u Rusalčina jezírka.
Jen co jsem vyskočil
z Volváka, nestačil jsem valit očadla. Stál jsem na parkovišti mezi
dalšími plechovými mazlíky, koukal jsem na domy a kebule mi nebrala, kde jsem
se to ocitl. Po dlouhé době jsem zavítal do obce. A to, jak moc dobře víte, to se
mi moc často nestává.
Stačilo mi jen pár kroků a tlapky
mne donesly k bráně. Bráně větší než velké, za kterou se ukrývalo něco, co
bych na místě nehledal. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly majestátní stromy.
Pod stromy byl upravený trávník a těch keřů co na místě bylo. Jen málo mi chybělo
a s radostí mne vlastní bych se rozsvištěl mezi stromy. Jen málo chybělo a
zkontroloval bych všechny keře, co v místě byly. Ale to málo. Celou cestu
jsem musel tlapkat na vodítku.
Způsobně, jako velký Frája,
tlapkal jsem vedle člobrdice. Nesvištěl jsem mezi stromy, nesvištěl jsem po
trávníku. Tlapkal jsem se zdviženou kebulí zámeckou cestou a rozhlížel se po
okolí. Netrvalo dlouho a za majestátními stromy jsem objevil zámeček. Za
zámečkem jsem objevil bustu Antonína Dvořáka. A těch laviček, co v parku
bylo a vybízelo k odpočinku, těch ptáčků co mi zpívalo do kroku, to byla
nádhera.
Jen co jsem měl v merku park
a zámeček, vydal jsem se podél plotu zpátky k bráně. K mému velkému
překvapení jsem vyšel jinou bránou, než jsem do zahrady zavítal. Přímo před
famfrňákem jsem zmerčil pomník pplk. Josefa Kholla, který padl v bojích o
Duklu. Vedle pomníku jsem objevil
ceduli, která připomíná bývalou hájovnu, která v místě stála do roku 1971,
kdy shořela po zásahu bleskem.
Byl jsem moc rád, že jsem mohl
smutné místo opustit. Za závorou jsem dostal volno a mohl jsem si zkoumat
přírodu podle svého. To se ví, nezaváhal jsem. Jen co cvaklo vodítko, už jsem
svištěl lesní cestou kupředu, přímo za famfrňákem. Po levé tlapce jsem měl
oplocenku, po pravé tlapce hustý les. Já si svištěl po cestě a větřil jsem
další dobrodružství. V kožíšku jsem cítil, že mne tlapky nesou na
pohádkové místo. Jenže kam, to mi bylo záhadou.
Prosvištěl jsem kolem oplocenky,
zasvištěl jsem do lesa. Jen co jsem byl v lese, famfrňák navětřil super bájo
vůni. Vůni tak omamnou, že jsem kopnul do vrtule a svištěl za vůní rychleji než
rychle. Co chvilku mi od tlapek odlétlo kus země, co chvilku jsem se vracel
k člobrdici. I tak netrvalo dlouho a dosvištěl jsem na rozcestí.
Nezaváhal jsem. Jen co jsem zmerčil
cestu vpravo, vydal jsem se po ní. Vůně sílila a já věděl, že už jsem blízko.
Jen několik málo rychlých kroků jsem udělal, jen několik dlouhých skoků jsem
skočil a najednou jsem stál na břehu rybníčku a kochal se výhledem.
Stál jsem na místě, před
famfrňákem rybníček. Za rybníčkem lesíček. A na rybníčku kačer. Jako by
nevěděl, že na koupání je zima. Plaval si na rybníčku jako by bylo léto. To se
ví, kebule mi to nebrala. Ale plavat za kačerem, to se mi nechtělo. Navíc
rybníček nevypadal hluboce, zato pohádkový, to by byl.
Kačer nekačer, za chvilku jsem
tlapkal po okolí rybníčku a užíval si přírodu. Pozoroval jsem zajímavé stromy,
četl jsem si vzkazy. Když jsem měl Rusalčino jezírko v merku, odpočinul
jsem si u turistického posezení a vypravil se zpět k Volvákovi. Zážitků
jsem měl, no jé je, tak jsem se spokojeně vypravil k domovu.
Vstupné do zámecké zahrady se nehradí, zpoplatněn je pouze vstup do muzea.
Památník Antonína Dvořáka
naleznete zde: https://mapy.cz/s/nolapanozo
Bustu Antonína Dvořáka naleznete
zde: https://mapy.cz/s/honatusaza
Pomník pplk. Kholla a zmínku o
hájovně naleznete zde: https://mapy.cz/s/fodekenula
Rusalčino jezírko naleznete zde: https://mapy.cz/s/fefakapode
