Dnes vám štěknu o Partyzánské
studánce, ukryté v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.
Tlapkal jsem hlubokým lesem
zpevněnou lesní cestou. Do kroku mi pěli ptáčci, co chvilku na mne z mraků
vykoukl kamarád Puňťa a svými hřejivými paprsky polechtal můj kožíšek. Les,
kterým jsem tlapkal, krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost.
Cesta mi šla krásně od tlapek.
Les plný vysokých jehličnatých stromů jsem nechal za chvostem a nyní jsem
svištěl parádní bučinou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké buky. Pod
buky leželo spadané listí. Les hrál všemi barvami a já nestačil valit očadla.
Už ani nevím, jak dlouho jsem tlapkal, když jsem se přistihl při tom, jak
svištím slalom mezi buky a spadané listí mne lechtá do tlapek.
Svištěl jsem s větrem o
závod. Co chvilku jsem svištěl mezi buky do hlubokého lesa. Co chvilku jsem
svištěl z hlubokého lesa k člobrdici, která šla stále po cestě.
Vysvištěl jsem na skalku a mrknul na les pod sebou, zasvištěl jsem
k posedu, prozkoumal jsem krmeliště a než jsem se nadál, parádní bučina,
kterou jsem svištěl, skončila a změnila se na les plný mladých rozčepýřených
smrčků.
To se ví, mezi mladými stromky
svištět nesmím, ale já byl k nezastavení. Rozhlédl jsem se proto kudy dál a
zmerčil bučinu, která byla jen kousek za cestou, po které šla člobrdice. V mžiku
jsem přesvištěl lesní cestu a už jsem opět svištěl bučinou. Bučinou, která
vedla do mírného kopečka a o kus dál se zvedla v prudký sráz.
Prudký sráz na konci bučiny nebyl
to jediné, čím se tato bučina lišila od té předchozí. V téhle bučině bylo
tolik pěšinek, že jsem nevěděl, kterou si vybrat dřív. Chvíli jsem svištěl
jednou, která mne zavedla k vysokému kopci, chvilku jsem svištěl pěšinkou,
která končila v houštině. V houštině, odkud se ozýval nádherný zpěv
ptáčků. Jednou jsem dokonce svištěl pěšinkou, která vedla od cesty
k cestě.
Svištěl jsem pěšinkami s famfrňákem
v pohotovosti. Co chvilku jsem svištěl po stopkách kamarádky srnky, co
chvilku jsem svištěl po stopě kámošů divočáků. Nejednou jsem navětřil stopu
veverky, když v tom, najednou, zničehonic, navětřil jsem vůni super bájo
lázní. Lázní, které bych v bučině nečekal.
Jen co jsem navětřil vůni super
bájo lázní, mé tlapky se zastavily. Kebule zvedla famfrňák k obloze a
famrňák zhluboka zavětřil. Když mi sdělil ten správný směr, tlapky se daly opět
do pohybu a já svištěl s větrem o závod za omamnou vůní.
Prosvištěl jsem bučinou,
přesvištěl jsem lesní cestu, zasvištěl jsem na pěšinku vedoucí mezi mladé
smrčky. Tlapky mne nesly za omamnou vůní a byly k nezastavení. Než jsem se
nadál očadla zmerčila něco, co už dlouho neviděla. Přímo přede mnou, jen několik
málo kroků, byla malá studánka. Studánka, která nemá domeček. Studánka, která
je ohraničená kameny a splývá s okolní přírodou. Ze studánky vytékal
potůček a jen mrňousek pod studánkou byly super bájo lázně. Lázně jak široké,
tak dlouhé. Všude, kam očadlo dohlédlo, bylo voňavé bahýnko. Bylo tu tolik
bahýnka a strom by tu jeden pohledal.
To vám štěknu kamarádi, měl jsem
co dělat, abych zůstal u studánky. U studánky, ve které bylo vidět, jak se plní
vodičkou. Vždyť na láznění ještě není to správné póčo. Ale to až přijde, to
bude koupel. A nikdo mi jí nerozmluví. Vždyť takové lázně u krásné studánky, ty
se jen tak nevidí.
Chystáte se na dovolenou do Brd a
přemýšlíte nad ubytováním jen co by pro kostičku doběhl od chráněné krajinné
oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod
Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete
zkusit zahrát golf, vydat se do Brd kam je to jen pár kroků, nebo se můžete
vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak
nevidí.
Bližší informace o studánce
naleznete zde: https://www.estudanky.eu/3178-partyzanska-studanka
