Když už jsem měl v tlapkách
přírodu kolem Putimi, rozhodl jsem se, že se vydám i nejznámějším putimským
turistou na kus štěku. A jak jsem si usmyslel, tak jsem i udělal. O tom, jak
jsem si v Putimi poštěkal a co se mi v Putimi líbilo, o tom vám
štěknu dnes.
Byl krásný jarní den. Puňťa zářil
na obloze v celé své kráse a svými paprsky mi vyhříval kožíšek. Já jsem
stál u Podkostelního rybníku v Putimi a pozoroval místní obyvatele. Po
dlouhé době jsem merčil divoké husy, jen mrňousek od divokých hus plavaly kachny
a opodál labutě. Přes rybník jsem viděl kostel sv. Vavřince a v kebuli jsem
měl jen jednu jedinou myšlenku. Myslel jsem na to, jak je tu krásně a přemýšlel
nad tím, co mne asi v obci čeká.
Nejprve mne tlapky nesly
k vlakovému nádraží. Tlapkal jsem po trávníku vedle úzké silničky. Po levé
tlapce jsem měl krásný rybník s parádním výhledem a spoustou kámošů, po
tlapce pravé jsem měl silničku a spoustu laviček. Než jsem se se nadál, stál
jsem u plotu a koukal na hrad. Ano, opravdu. Přímo přede mnou, jen za malým
plotem, stál hrad. Stál tam v celé své kráse a strážil nádraží. Co na tom,
že byl skoro stejně velký jako já. Měl vše, co správný hrad mít má.
Hrad, který jsem u nádraží
objevil, stál na skále. Měl tři věže a dokonce i podhradí. Do dálky svítil svou
bílou barvou, kterou doplňovaly červené stříšky. A těch okének a různých
schovek, co na hradě bylo. Tam by se dalo ukrýt pokladů.
Od hradu jsem se vydal do Putimi.
Tlapky mne nesly tak rychle, jak šla člobrdice. Jak moc dobře víte, kde bydlí člobrdové,
musím chodit pouze po boku člobrdice. A že to bylo v Putimi hodně těžké,
to vám asi štěkat nemusím. Rybník sváděl ke koupání. Kamarádky husy a kachny
s kačery mne ke koupeli přemlouvali. Plavali jen kousek od břehu. A já,
jako správný Frája, se sotva usušeným kožíškem, tlapkal po trávníku vedle
člobrdice.
Než jsem se nadál, dotlapkal jsem
k turistickému přístřešku. Zabočil jsem doleva a úzkou uličkou tlapkal ke
kostelu sv. Vavřince, který jsem merčil už z dálky daleké. O kostele sv.
Vavřince mi člobrdice řekla několik zajímavých informací. Kostel prý stojí na
místě od 13. století a je tak nejstarší sakrální stavbou v okolí. Ale to
není vše, čím je kostel zajímavý. Kostel má dvě lodě, loď ze 13. století
sloužila katolíkům, druhá loď, ta je ze 14. století, sloužila ultraktivistům.
Nedaleko kostela je prý i kostnice, ale tam já nesmím. A kam nesmím já, tam
nejde ani člobrdice. Tedy, ne že bych jí nepustil. Ale co by asi sama člobrdice
dělala v kostnici? Navíc jsem se těšil na kus štěku a návštěva kostnice by
mne jen zdržovala.
Od kostela jsem se vydal úzkou
uličkou. Protlapkal jsem místem, kde byla jedna zajímavější chaloupka než
druhá. Protlapkal jsem kolem bývalé fary a než jsem se nadál, přímo přede mnou,
stál Švejk, nejznámější turista obce Putimi. U toho jsem se musel zastavit. Byl
jsem moc zvědav, kam se chystá, ale nic mi neřekl. Nakročeno k dalšímu
dobrodružství ovšem má. K mému překvapení je to velký tajnůstkář. Ale
jinak milý chlapík.
Od Švejka jsem se vydal
k místní říčce. Jen několik málo kroků mi stačilo k tomu, abych se
postavil na kamenný mostek, jehož výstavba začala v roce 1862. To vám
štěknu kamarádi, to byl zážitek. Moc se mi na mostku líbilo. I pod mostkem. I u
říčky se mi moc líbilo. Ale do vodičky jsem ani tady nesměl. Jen co jsem se o
koupel pokusil, byl jsem zastaven. Než se pokoušet o další smočení, raději jsem
se vydal dál prohlížet tuto krásnou obec.
Jen pár kroků od rybníku jsem si
prohlédl jednu z nejhezčích chaloupek, co jsem v Putimi objevil. Jen
kousek od této chaloupky jsem objevil četnickou stanici, kde se natáčel film
Osudy dobrého vojáka Švejka.
Od četnické stanice už mne tlapky
nesly ke kostelu a zpátky k Volvákovi. Putim jsem měl v tlapkách,
člobrdice měla roztroušení kamínky a i pár fotek se jí povedlo vyfotit. Já se
viděl na zadních sedačkách mého věrného kámoše. Už jsem se moc těšil, až si o
tomto výletu nechám zdát. Tolik jsem toho dlouho nenatlapkal a byl jsem už móc
unaven.
Přátelé a kamarádi, i střípky
z výletu po Putimi jsem sdílel na svém Instagramu @tulaccinacestach.
Některé malované kamínky, které člobrdice v Putimi nechala, jsou tak již
na světě. Ale ještě se jich spousta neobjevila. I v Putimi tak můžete můj
malovaný kamínek najít. A pokud chcete vědět, kde se momentálně toulám a
člobrdice kamínky trousí, sledujte můj Instagram.
Putim naleznete zde: https://mapy.cz/s/fujafufure
