
Dnes vám štěknu o rybníčku za
Morickou, který najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.
Pohádkovou chatu Moricku jsem
nechal za chvostem a odpočatý vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství. Tlapky mne
nesly podél chaty do hlubokého lesa. První měkoučkou lesní cestou jsem se vydal
doprava a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky zanesou.
Tlapkal jsem hlubokým lesem mezi mladými
jehličnatými stromky. Co chvilku jsem zmerčil pěšinku, po které bych se tak rád
rozeběhl. Jenže tentokrát to nešlo. Stromy nebyly tak vysoké, aby bylo vidět do
lesa hlubšího než hlubokého. A jak moc dobře víte, kde nerostou stromy vyšší
než vysoké, tam musím svištět po cestě. I když, měkoučká cesta, po které jsem
svištěl, také nebyla k zahození.
Svištěl jsem se měkoučkou lesní
cestou přímo za famfrňákem. Užíval jsem si svěží vůni lesa, užíval jsem si zpěv
ptáčků, dokonce jsem si užíval i hřejivého hlazení slunečních paprsků od mého
kamaráda Puňti, který mne z oblohy doprovázel na každém kroku. Jaro bylo
tu a já byl ták rád. Vždyť zima byla delší než dlouhá, snížku jsem si užil
tolik, že se mi o tom ani nesnilo, tak nyní je načase užít si jara.
Tlapky mne nesly kupředu, přímo
za famfrňákem. Co chvilku mne na bříšku pošimrala tráva, co chvilku se ozvalo
mlasknutí. To přišlo vždy ve chvíli, kdy jsem hupsnul do louže. To se ví, ze
začátku to nebylo schválně, ale když jsem zjistil, že je na cestě více louží
než pevné země, neudržel jsem se a s radostným poposkakováním jsem svištěl
kupředu a nebylo louže, kterou bych neprosvištěl.
Cesta mi utíkala krásně od
tlapek. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím byly stromy vzrostlejší. Čím
byly stromy vzrostlejší, tím více pěšinek jsem merčil. Čím více pěšinek jsem
merčil, tím těžší bylo svištět čvachtavou cestou. Než jsem se však odhodlal
k opuštění čvachtavé cesty a k průzkumu pěšinek, les přede mnou se
rozevřel, čvachtavá cesta skončila, a já stál na louce ne moc velké, zato
opravdu nezvyklé.
Všude, kam očadlo dohlédlo, byla
spousta travičky. Travičky, ve které kvetly jarní květiny. Louku ze všech stran
obklopoval les. Les, který od dalších stromů dělila louka. Louka, kde jsem
nevěděl, zda mám pozorovat okolí nebo se prosvištět s kamarády čmeláky a
motýli. Dokonce i včelku jsem viděl.
To vám štěknu kamarádi, louka
uprostřed lesa mne opravdu dostala. Než jsme se nadál, svištěl jsem
s větrem o závod. Chvilku po boku motýla, chvilku po boku čmeldy. Svištěl
od květiny ke květině, svištěl jsem od stromu ke stromu. Už jsem byl
v půlce louky, když se stromy uprostřed louky rozestoupily a já zmerčil
rybník. Tedy rybník, spíše rybníček. Rybníček, který od louky oddělovaly keře a
stromy.
Objevil jsem rybníček uprostřed
hlubokého lesa. Objevil jsem rybníček, kde jsem zmerčil nakladená žabí vajíčka.
Objevil jsem rybníček uprostřed lesa, kde si jeden připadá jako v pohádce.
To se ví, celé mé já se chtělo
vykoupat. Vždyť na takto pohádkové místo jeden hned tak nenarazí. Jenže jak
nechodím na nezvané návštěvy ke kámošům do lesa, tak nenavštěvuji kámošky žabky
u nich doma. Obzvlášť, když se teprve perou o místo na slunci. Opustil jsem
proto místo a vydal se na průzkum. Obsvištěl jsem spoustu stromů, obsvištěl
jsem keře, než jsem se nadál, byl jsem na druhé straně rybníku a kochal se
výhledem. A že bylo na co se koukat.
Rybníček jsem měl jako na dlani.
Co chvilku jsem zmerčil kvetoucí kočičku, co chvilku jsem zmerčil pučící strom.
Co chvilku vyskočila z rybníku rybka, aby si užila hřejivé paprsky
kamaráda Puňti. Jak jsem tak stál na lávce nad rybníčkem a kochal se přírodou,
najednou jsem se ani koupat nechtěl. Všude byl takový klid. Ptáčci zpívali,
vodička zurčela, co chvíli jsem slyšel čmeldu, který mi proletěl přímo pod
famfrňákem. Byl jsem na pohádkovém místě v pohádkové přírodě.
V přírodě, která se pomalu probouzí ze zimního spánku. V přírodě, která
zanedlouho ožije životem, který se jen tak nevidí. A Brdy budou opět pohádkové.
Se vším všudy. To pak budou prochajdy.
Chystáte se na dovolenou do Brd a
přemýšlíte nad ubytováním jen co by pro kostičku doběhl od chráněné krajinné
oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod
Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete
zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete
vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak
nevidí. A pokud nevíte, kam by, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach, i tam
se s vámi dělím o tipy na výlet.
Rybníček za Morickou naleznete
zde: https://mapy.cz/s/fugejevobe



