Vyskočil jsem z Volváka a
nestačil valit očadla. Nejen, že jsem stál na malém parkovišťátku, ale přímo
přede mnou jsem uviděl něco, u čeho bych si nikdy ani nepomyslel, že jednou
člobrdice zastaví. Jen několik málo kroků přede mnou tekla spousta vodičky. Stál
jsem u řeky Otavy.
To se ví, řeka mne nenechala ani
chvilku v klidu. Jen co jsem jí zmerčil, už jsem svištěl kupředu a
radostně si vrtěl chvostem. Jen několik málo dlouhých skoků mi stačilo
k tomu, abych byl ve vodě. Samozřejmě že jen po bříško. Sice krásně svítil
Puňťa, bylo teplíčko, ale co vám budu štěkat, vodička na koupání ještě nebyla.
Po malé osvěžující koupeli jsem
se připojil k člobrdici a již způsobně po jejím boku tlapkal kupředu. Dnes
jsem nebyl v přírodě, kde bych byl s člobrdicí sám. Dnes jsem byl na
stezce, kde běhali člobrdové. Ti co neběhali, jezdili na kole, ale jen
málokterý člobrda šel výletnicky pěšky. Ono se není moc čemu divit. Tlapkal
jsem po sportovní stezce.
Sportovní stezka mne zavedla do
krásné přírody. Po pravé tlapce tekla řeka Otava, přes kterou byl parádní
výhled na skály na protějším břehu. Po tlapce levé jsem měl vysoký skalnatý
kopec porostlý převážně vysokými buky. Buky, které mi poskytovaly stín před
hřejivými paprsky kamaráda Puňti.
Tlapkalo se mi, jedna radost.
Chvilku jsem tlapkal, abych si jen o malinkou chvilku odpočinul. Tento výlet
nebyl o zkoumání přírody. Tento výlet byl o tom, že si člobrdice protáhne celé
své já a bude tak připravena začínají turistickou sezónu. Sezónu, kdy jí
protáhnu všemi horami v okolí.
Hned u prvního zastavení na
Sportovní stezce jsem nestačil valit očadla. Člobrdice roztočila pomalované
kolo a to dělalo tak zvláštní obrazce, že jsem se nemohl vynadívat. Jen co se
kolo dotočilo, pokračoval jsem dál. Objevil jsem místo, kde si člobrdové mohou
vyzkoušet svou šikovnost. Ať již v páru nebo sami, je to velká legranda.
Tedy alespoň podle toho, co dělala člobrdice. Věděli jste, že není vůbec
jednoduché dělat stejný pohyb oběma rukama? Tedy jednoduché by to asi bylo, ale
určitě ne tehdy, když se dělá stejný pohyb zrcadlově.
Cesta mi utíkala krásně od
tlapek. Než jsem dotlapkal k Ševčíkovu altánu, byl jsem opět smočen
v Otavě a ták vysmátý, jako už dlouho ne. Když člobrdice zkoušela svou
motoriku, byla to legranda. To jsem ovšem ještě ani netušil, co člobrdici čeká
po tom pravém začátku Sportovní stezky.
U Ševčíkova altánu jsem zmerčil
ceduli. Stálo na ní, zpomal, začíná sportovní stezka. To vám štěknu kamarádi,
jestli až dosud byly prvky rozcvička, už u cedule jsem se nemohl dočkat, co mne
čeká a nemine. Tedy mne ani tak ne, jako člobrdici.
Hned za cedulí oznamující
Sportovní stezku začal ten správný tělocvik. Někde měla člobrdice držet balanc,
jinde se měla protahovat. Což o to, protahování jí šlo, ale ten balanc?
To se ví, tam kde to člobrdici
moc nešlo, tam jsem jí pomohl. Také jsem objevil zastavení, kde mi vůbec kebule
nebrala, co tam člobrdice dělá. Například při zastávce s popruhy zvedala
člobrdice nohu a ták se u toho kroutila. K čemu, to je mi záhadou. Vždyť
popruhy byly ve výšce mé kebule. A jak se na nich odpočívalo. Dokonce se mi tu
i člobrdice smála, že tady se mají protahovat nohy. To tedy nevím nevím, možná
tak ty člobrdí.
Když mne tlapky zavedly
k další balanční překážce, usoudil jsem, že tohle bude ještě zajímavé. A nemýlil
jsem se. I když musím štěknout, že balanční cviky šly člobrdici čím dál tím
lépe.
K mému překvapení jsem našel
i prvky tak akorát pro mne. Kousek za balanční překážkou jsem prosvištěl
parádní slalom mezi kličkovacími kůly, o mrňousek dál přeskákal další balanční
překážku. Tam, kde člobrdici cviky šly, tam jsem odpočíval. Kde potřebovala
člobrdice poradit, tam jsem jí poradil. A když jsem objevil parádní piknikový
stůl na kopečku mezi několika cvičebními prvky, tam jsem se usadil, kochal se
vyhlídkou a odpočíval. Věděl jsem, že si ještě pořádně zacvičím.
Na Sportovní stezce nejsou jen
motorické a balanční prvky. Dokonce i protahovací prvky tu jsou. A ty si
člobrdice opravdu užívala. Také tu jsou různé prvky pro měření výskoku, běhání
slalomu nebo balanční lávky, na kterých si užijete tolik legrandy.
Mne se na Sportovní stezce moc
moc líbilo. Dokonce mám takové tušení, že se tu ještě určitě zastavím. Kde
jinde si také nyní může člobrda protáhnout tělo? Písecká Sportovní stezka na
vrchu Hradiště je nejen perfektně dostupná. Je i v pěkné přírodě. Při
cvičení se tak můžete kochat krásnou přírodou, někde i vyhlídkou. Do cvičení
vám budou pět ptáčci a budete na čerstvém vzduchu. Myslím, že i vám se toto
cvičení zalíbí. A po důkladném protažení celého vašeho já budete moci vyrazit
zdolávat blízké i vzdálené vrcholky, jako já s člobrdicí.
Sportovní stezku naleznete zde: https://mapy.cz/s/jamahoceke
Rád bych poděkoval společnosti Lesy města Písek, která se podílela
na vzniku tohoto článku. Více o společnosti a jejích aktivitách se dočtete na
internetových stránkách https://lmpisek.cz/.
