V hlubokých lesích chráněné
krajinné oblasti Brdy, schovaná jen mrňousek od cesty, nachází se krásná
studánka s chutnou vodou, studánka U Roubenky. Že to zní jako pohádka?
Jakpak by také ne. Vždyť pohádkové Brdy jsou pohádkové pro svou pohádkovou
přírodu. A do pohádkové přírody neodmyslitelně patří i studánky. A jak už asi
tušíte, dnešní příběh bude opět z pohádkových Brd, tentokrát o studánce U
Roubenky.
Svěží a odpočatý, pod dozorem
kamaráda Puňti, pokračoval jsem v hledání krásných míst. Roubenku, u které
jsem si odpočinul, jsem nechal za chvostem a vyrazil vstříc novému
dobrodružství. Tlapky mne nesly zpevněnou lesní cestou bez turistického značení
z mírného kopečka. Puňťa mi svými hřejivými paprsky vyhříval kožíšek,
kamarádi ptáčci mi pěli písně do kroku a já si užíval chvíli tady a teď.
Chvíli, kterou jsem trávil v pohádkovém lese s ještě pohádkovější
přírodou, než jak vám ji dokážu popsat.
Tlapkal jsem stále kupředu, přímo
za famfrňákem. Tlapka míjela tlapku, ptáčci krásně pěli a mne šla cesta od
tlapek, jako už dlouho ne. Očadla si prohlížela vysoké jehličnany po pravé
tlapce, hustý les plný rozčepýřených stromků po tlapce levé, když v tom,
najednou, jen mrňousek přede mnou, po levé tlapce, zmerčila pěšinku. Pěšinku
tajemnou, vedoucí do hustého lesa. A jak to od pěšinky krásně vonělo. To vám
byla paráda.
To se ví, svěží vůni jsem
neodolal. Zvedl jsem kebulínu k oblakům, zhluboka jsem zavětřil a
v mžiku jsem svištěl s větrem v kožíšku za super bájo vůní. Svištěl
jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že
chvost měl co dělat, aby vyrovnal mírné zatáčky. Svištěl jsem ták rychle, že
v mžiku jsem byl před pařezem, na kterém jsem zmerčil pořádný choroš. Tak
tak mi chvost pomohl, abych do choroše nenasvištěl. Na poslední chvíli vyrovnal
zatáčku a já byl bezpečně, všemi čtyřmi tlapkami, na uzounké pěšince a svištěl
jsem kupředu, do hlubokého jehličnatého lesa.
Jen několik dlouhých skoků mi
stačilo k tomu, aby očadla zmerčila dřevěnou chaloupku, ukrývající
křišťálovou studánku. Studánku, kam laně hojně chodí pít. Křišťálovou studánku,
ze které vytéká vodička proudem a vytváří potůček. Potůček, kam se chodí láznit
mí kamarádi divočáci. A že jich sem chodí. Dokonce i drbátka tu mají.
Ale kdopak by sem nechodil? Vždyť
tady si připadáte opravdu jako v pohádce. Hluboký voňavý les, zpěv ptáčků,
svěží chutná vodička a voňavoučké lázně. Je tu ták krásně, že i člobrda se tu
zasní. A když se člobrda zasní, psík se může jít láznit.
Zasněnou člobrdici jsem nechal za
chvostem a pomalu, rychlostí tlapka tlapku mine, tlapkal jsem dál k super
bájo lázním. Tlapka míjela tlapku. Než jsem se nadál, už jsem byl po kotníky
v super bájo lázních. Už jen mrňousek mi chyběl, abych byl v lázních
po bříško, když jsem zpovzdálí uslyšel své jméno a něco o rozumu. Co má rozum
společného s pohádkou, to mi bylo záhadou. Vždyť super bájo vyláznění, to
by byl hřeb pohádky. Ale poslouchat se
musí. Super bájo lázně jsem tedy nechal na jindy a vydal se zpět k člobrdici
a k pohádkové studánce.
Chystáte se na dovolenou do Brd a
přemýšlíte nad ubytováním jen, co by pro kostičku doběhl, od chráněné krajinné
oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod
Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete
zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete
vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak
nevidí. A pokud nevíte, kam na výlet, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach,
i tam najdete mnou prozkoumaná místa.
Bližší informace o studánce U Roubenky naleznete zde: https://www.estudanky.eu/753-pramen-u-roubenky
