Dnes vám štěknu o Hradišti,
vrcholku nad kamenným mořem, který najdete v hlubokých lesích chráněné
krajinné oblasti Brdy.
Jen co jsem vyskočil
z Volváka, byl jsem ve svém živlu. První, co jsem uviděl, byla jasně
oranžová cesta. Cesta, kterou moc dobře znám a vím, že nikde jinde než
v Brdech jí nemají. Jen co jsem cestu uviděl, byl jsem k nezastavení.
Nervózně jsem poposkakoval kolem člobrdice a nemohl se dočkat, až bude mít vše
potřebné po ruce a budu moci vyrazit.
Netrvalo dlouho a dočkal jsem se.
V mžiku jsem svištěl rychleji než rychle oranžovou cestou do kopečka. Co
na tom, že jsem měl dávat pozor na nebezpečnou munici, co na tom, že mne čekal
dlouhý kopeček. Celé má já bylo nedočkavé a těšilo se na místo, kam ho tlapky
zanesou.
Svištěl jsem rychleji než rychle.
Les plný pidi stromků vystřídal les se stromky rozčepýřenými. Prosvištěl jsem
zatáčkou a z kopečka se stala rovinka. V tu chvíli jsem byl
v Brdech, které mám tak rád. Oranžová cesta zářila do dálky. Všude, kam
očadlo dohlédlo, rostlo kapradí a mech. Nad kapradím rostly vysoké stromy,
jejichž větve byly plné života. Kam jsem hodil očadlem, tam jsem viděl ptáčka. A
ten jejich zpěv, to byl koncert pro ušadla.
Než jsem se nadál, byl jsem na
rozcestí. Doprava vedla Andělská cesta, doleva Planýrka. Já se vydal rovně
Borskou cestou přímo za famfrňákem. Prosvištěl jsem rozcestí a stále krásným
lesem za zpěvu ptáčků pokračoval kupředu. Tlapky mne nesly krásným lesem, kde
jsem nevěděl, co pozorovat dřív. Zda stromky, kapradí či mech. Celý les byl tak
krásný, že jsem si připadal jako v pohádce. Najednou, zničehonic, tento krásný
les skončil a já tlapkal vedle oplocenky. Jak rychle krásný les skončil, tak
rychle skončila i oplocenka. Za oplocenkou už mne opět čekal krásný les.
Spokojeně jsem tlapkal kupředu a
poštěkával si pod vousky, jak je tu krásně. Kochal jsem se přírodou, pozoroval
smrčky, když jsem dotlapkal ke kříži. Kříži ne moc velkému, ani ne moc malému.
Dotlapkal jsem ke kamennému kříži, který stojí vedle cesty a vybízí kolemjdoucí
k zastavení. I já jsem se zastavil a než jsem se vydal dál, kříž si
pořádně prohlédl.
Když jsem měl kříž v merku,
pokračoval jsem kupředu, přímo za famfrňákem. Tlapkal jsem kolem mladých
rozčepýřených stromků, kde mne pozorovala kámoška srnka. Tlapkal jsem cestou
mezi mladými stromky, kde bylo tolik pěšinek, které sváděly k prozkoumání.
Tlapkal jsem stále kupředu Borskou cestou, když se přímo přede mnou, objevila
chaloupka. Chaloupka ne moc malá, ani ne moc velká.
Přímo přede mnou stála krásná
žlutá chaloupka, do které by se pro pocestného několik postýlek vešlo. Ale
chaloupka byla zamčená, pocestné nevítala. Přitom by se tu chrapouňovalo, no jé
je. Tady bych si schrupnul i já. Uprostřed hlubokých lesů, v pohádkové
chaloupce.
Když jsem měl chaloupku
v merku, stlapkal jsem ze zpevněné cesty a vydal se měkoučkou lesní cestou
doprava. Přehupsnul jsem louži, přehupsnul jsem větev, obsvištěl jsem několik
mladých stromků po levé tlapce a vydal se pěšinkou vyšlapanou v borůvčí do
hlubokého lesa.
Tlapkal jsem stále kupředu, přímo
za famfrňákem. Borůvčí mne lechtalo na bříšku, a kdybych to uměl, smál bych se
nahlas. To vám byla taková legranda, že jsem se neudržel a místo svištění
kupředu jsem hopsal, jako když jsem byl malé štěndo.
Netrvalo dlouho a borůvčí skončilo.
Přímo přede mnou vedla pěšinka mezi mladými rozčepýřenými jehličnany a za nimi,
to už se zvedal kopeček. Borůvčí skončilo a přišlo kamenné moře. Krásná pěšinka
se změnila v sotva znatelnou. Ale i sotva znatelná pěšinka je pěšinka.
Hezky po okraji kamenného moře jsem vytlapkal na kopeček, kde mne přivítala
kamenná socha. Už už jsem si myslel, že jsem na vrcholku, když jsem zmerčil
cedulku na stromě. Chybělo mi jen pár kroků a byl jsem v cíli.
Jen co jsem dosvištěl
k cedulce na stromě a štěknul si, že jsem po dlouhé době zdolal vrchol,
všimnul jsem si další kamenné sochy. Ta už nebyla malá. Tahle socha byla větší
než já, zato menší než člobrdice. Byla ták robustní, že jsem si jí mohl
prohlédnout z blízka.
To vám štěknu kamarádi, myslel
jsem si, že zdolávám vrcholek, na který se dostanu jen přes kamenné moře. Jaké
bylo mé překvapení, když jsem zmerčil kamenné sochy. Ale i tak je na vrcholku
krásně. Můžete se pokochat výhledem do hlubokého lesa. Můžete si prohlédnout
vysoké stromy, mech i borůvčí. Na Hradišti si budete připadat, jako
v pohádce.
Chystáte se na dovolenou do Brd a
přemýšlíte nad ubytováním jen, co by pro kostičku doběhl, od chráněné krajinné
oblasti Brdy? V tom případě vám doporučím ubytovat se v hotelu Pod
Kokšínem. Kromě ubytování v krásném prostředí s milým personálem si můžete
zkusit zahrát golf, vydat se do Brd, kam je to jen pár kroků, nebo se můžete
vydat na výlet do okolních obcí, kde jsou k vidění chaloupky, které se jen tak
nevidí. A pokud nevíte, kam na výlet, sledujte můj Instagram @tulaccinacestach,
i tam najdete mnou prozkoumaná místa.
Vrchol Hradiště naleznete zde: https://mapy.cz/s/dadujozaba
Pohádkovou chaloupku naleznete zde: https://mapy.cz/s/jejekehoko
Kamenný kříž naleznete zde: https://mapy.cz/s/fobepureho
