Tuláčci

   Dnes vám štěknu o studánce Dobrá voda. K ní jsem se vydal z vrcholu Štědrý.   Vrcholu Štědrý jsem zamával chvostem na rozloučenou, očadlem jsem se ještě jednou rozloučil s posledním vrčeňským keltem a vydal jsem se dále. Nyní už mne čekala cesta, jak člobrdice říká, na pohodu.   Tlapkal jsem z kopečka sotva znatelnou pěšinkou. Po nedávné těžbě není les ještě uklizen, tak se není čemu divit, že jsem co chvilku zakopnul o větev. Ať jsem se snažil sebevíc, cesta po pěšince byla nad mé síly. Opustil jsem člobrdici a tlapkal jsem nadohled od ní, jen tak lesem nelesem. Na blízké lesní cestě jsem se k člobrdici opět připojil a chvilku tlapkal vedle ní.   Tady už se mi tlapkalo, jedna radost. Nerozptylovaly mne báječné výhledy do dálky. Nezvedaly se mi klacky pod tlapami. Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě pokryté vrstvou jehličí a udusaného zmrzlého bahýnka. Po levé tlapce jsem měl svah s několika oplocenkami osazenými pidi stromky, k...

   Dnes vám štěknu o vrcholu Štědrý. Je to skoro měsíc, co jsem jej navštívil a ještě dnes si vybavuji, jak ten den krásně mrzlo.   Den byl jako malovaný. Sotva jsem otevřel očadla, věděl jsem, že se budu muset jít proběhnout. Námraza byla všude, kam očadlo dohlédlo a já tušil, že cesta přes donedávna podmáčené louky bude stát za to. Na tento den jsem čekal dlouho. Už dlouho jsem měl naplánovaný výlet na vrchol Štědrý, na který jsem chtěl dotlapkat pěšky. Což se letos konečně podařilo.   Sotva za mnou zapadla vrátka, už jsem svištěl s větrem o závod. Než jsem se nadál, obec jsem měl za chvostem a přes mlýn koukal na svůj cíl. Z místa, kde jsem stál, vypadal tak vzdáleně. O to víc jsem se těšil, až na vrchol dorazím a pokochám se z vyhlídky na místa, která mám tak rád.   Rozloučil jsem se se se Štědrým pohledem a kopnul do vrtule. Měl jsem takovou radost, že za chvíli budu v cíli, že jsem lítal s větrem o závod. Ušadla mi vlála ve větru a...

   Dnes vám štěknu o studánce u Mariiny skály. O skále s parádní vyhlídkou nejen na Radyni, jsem Vám štěknul včera. Dnes vám štěknu u studánce plné vodičky kousek od vyhlídky.   Vyhlídku Mariina skála jsem opouštěl ve chvíli, kdy začínalo pomalu ale jistě pršet. Sesvištěl jsem ze schodů, chvostem zamával vyhlídce na pozdrav a vydal jsem se po pěšince, která mne vedla doprava od skály. Prozkoumal jsem ohořelý pařez a než jsem se nadál, stál jsem u oplocenky plné mladých stromků. V tu chvíli jsem to ještě netušil, ale nyní již vím, že to byl nejhorší kousek celého výletu.   Pěšinka, po které jsem tlapkal, byla mokřejší a mokřejší. Padající kapky z ní udělaly pořádně kluzkou bahnitou pěšinku. Tlapkal jsem těsně kolem oplocenky. Co chvilku jsem brzdil, abych neskončil v plotě. Minul jsem několik pařezů a kořenů a během chvilky jsem stál na pěšince pod vysokými stromy za oplocenkou.   Sotva jsem se dostal za oplocenku, hlasitě jsem si oddychl. Nyn...

   Dnes vám štěknu o vyhlídce Mariina skála, kterou naleznete nedaleko obce Šťáhlavy. Vyhlídku jsem navštívil za snížené viditelnosti a i přesto jsem viděl snad vše, co vidět mohu. I Radyni, která stojí na protějším kopci.   Tlapkal jsem zpevněnou cestou do mírného kopečka. Vlakové koleje jsem nechal za chvostem a těšil se z lesa, do kterého jsem vstoupil. Minul jsem skládku dřeva, prohlédl si vysoké jehličnany i malé stromky, které se již hlásí o slovo a já je znám jako malé, sotva viditelné špunty.   Tlapky mne nesly stále kupředu. Jen co skončil les s mladými stromky, dotlapkal jsem k dřevěné boudě. Zda kdysi sloužila jako seník nebo jako bouda pro člobrdy, těžko štěknout. Dnes již má to nejlepší za sebou. Přesto se však nechce vzdát a stojí dál pod vysokými stromy. Dodává místu zvláštní, poněkud tajemnou, atmosféru.   To se ví, boudu jsem musel prozkoumat. Podle stop je vidět, že k ní chodí spousta místních kámošů. Ale baštu tu nenaleznou...

   Dnes vám štěknu o studánce Pod Hájkem. Tu jsem objevil se ségruší po návštěvě parádní vyhlídky v hlubokém lese nedaleko Starého Plzence. To se ví, tento objev nebyl náhodný. Od člobrdice jsem věděl, že je studánka nedaleko. Že však nedaleko znamená pěkný kousek od vyhlídky, to jsem opravdu netušil.   Parádní bučinu plnou pěšinek schovaných pod spadaným listím jsem nechal za chvostem. Sesvištěl jsem z kopečka, přesvištěl jsem přes potok, a vběhnul do lesa plného vzrostlých jehličnatých stromů. Listí, které mi šustilo pod tlapami, jsem vyměnil za měkoučké jehličí. Netrvalo dlouho a lesní cestu jsem vyměnil za cestu asfaltovou.   Po asfaltce se mi moc dobře netlapká. Proto jsem ji při první příležitosti opustil a jen tak, s větrem o závod a vlajícími ušadly na kebuli, lítal pod vysokými smrky. Co chvilku jsem obsvištěl pařez, co chvíli balvan. Lítalo se mi, jedna radost. Než se dal famfrňák do větření.   Ve chvíli, kdy famfrňák navětřil super bájo...