Tuláčci

   Už je zima, už je mráz a já mám takovou radost, že jí musím dát najevo celému světu. Sotva jsem ráno vstal, přemlouval jsem člobrdici k výletu. A pochodil jsem. Tentokrát jsem měl v plánu obrazit všechna má oblíbená místečka v přírodním parku Pod Štědrým.   Vyběhl jsem ze zahrady rovnou přímo za famfrňákem. Přesvištěl jsem přes pole a v mžiku jsem byl u kazatelny. To je takový můj záchytný bod. Odtud už na pole nenarazím. Od kazatelny mi chybí jen přeběhnout louku a pak hurá do lesa.   Prozkoumal jsem kazatelnu, porozhlédnul se po okolí a vydal se dál. Chvostem jsem si vrtěl do kroku a tlapky mne nesly stále za famfrňákem do hlubokého lesa. Než jsem se nadál, vstoupil jsem do přírodního parku Pod Štědrým.   Sotva jsem do lesa strčil famfrňák, ušadla zaslechla zvuk pily. Pořádně jsem se zaposlouchal, odkud zvuk vychází a vydal se zpevněnou lesní cestou z kopečka, co nejdál od něj. Tlapka střídala tlapku a mne se tlapkalo, jedna radost....

   Když počasí vypadá všelijak a vy víte, že se musíte jít proběhnout, vyberete si blízký cíl. Stejně tak jsem to vyštěkl já a brzy ráno jsem se vydal ke studánce, kterou jsem hledal dle pokynů místní strarousedlice. Poslala mne na Samoty, na úplný začátek přírodního parku Pod Štědrým.   Venku byla mlha, že by se dala krájet. Sotva jsem vystrčil famfrňák ze dveří, myslel jsem, že jsem v jogurtu. Všude bylo bílo a nebylo vidět na metr. Kebule mi říkala, že bych měl zůstat doma. Jenže poručte tlapkám a neposednému kožichu. Nakonec jsem přesvědčil člobrdici a vyběhl vstříc novému dobrodružství. To se ví, i ségruši jsem přizval.   Sotva jsem vtlapkal do jogurtu, byl jsem k nezastavení. Lítal jsem od dveří k brance a od branky ke dveřím a nemohl se dočkat člobrdice, která se vypravovala, jako bychom tlapkali na severní pól. Jen jsem vyběhl z branky, letěl jsem kupředu, co mi tlapky dovolily. Ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli, chvost se vrt...

   Dnes vám štěknu o lese nedaleko Chynína, místním označením Kovářova Mýť. Abych byl konkrétnější, o malém kousku lesa přibližně kilometr od parkoviště v Chyníně. Nevím, zda to bylo pouze západem slunce, který mne na místě potkal, ale podobně uklidňující pocit jsem už dlouho nikde neměl.   Procházku hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy jsem měl skoro za sebou. Navštívil jsem svá oblíbená místa, o kterých jsem vám štěkal nedávno, a pomalu a jistě jsem se blížil na parkoviště. Sluníčko bylo čím dál tím níže a mne, ségruši i člobrdici se naskytla podívaná, o jaké se nikomu z nás ani nesnilo.   Tlapkal jsem hlubokým lesem po zpevněné cestě. Ptáčci už mi do kroku nezpívali, jen mi občas nějaký zvědavka proletěl před famfrňákem. Já si spokojeně tlapkal po kotníky v bahýnku a rozhlížel se po okolí. Les, kterým jsem tlapkal, byl plný vysokých jehličnanů. Kam očadlo dohlédlo, vidělo vysoké smrky. Tlapky neodolaly a najednou, zničehonic, už jsem se pod...

   Dnes vám štěknu o místě, které v mapách podle jména nenajdete. Pokud se však budete chtít vypravit v mých stopách, dejte si do map Chynín a pak hledejte místní označení U Rocha. Tam, kde se na mapě kříží cesty a je nakreslená skála, tam je místo, o kterém vám budu vyprávět. Pohádková chaloupka na začátku brdských lesů.   Tlapkal jsem hlubokým brdským lesem. Cesta mne vedla stále do mírného kopečka. Minul jsem říčku a už jsem mašíroval hustým jehličnatým lesem. Jen na chvilinku jsem se ocitl pod vysokými stromy a mohl se proběhnout jehličím a borůvčím.   Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Než jsem se nadál, borůvčí jsem měl prozkoumané a stál jsem opět na cestě. Vydal jsem se kupředu, přímo za famfrňákem. Prosvištěl jsem mezi mladými stromky a najednou jsem se ocitl v lese tak hustém, že jsem se nestačil divit.   Očadla mi přecházela údivem. Na podobná místa nesmím a nyní mne do hustého lesa zavede cesta. K mému překvapení mne člobrdice nev...

   Dnes vám budu vyprávět o buku Dvojáku. Památném stromě na úpatí vrchu Třemšín. Byla by škoda jej na podzim neomrknout, když okolní bučina hraje všemi barvami podzimu.   Tlapkal jsem hlubokým brdským lesem. Po levé tlapce les jehličnatý, po pravé tlapce nádherná bučina, která se o mrňousek dál změnila v les smíšený. Tlapky mne nesly zpevněnou cestou, na které co chvíli byla louže.   Očadla si prohlížela okolní přírodu, ušadla poslouchala šustot listí ve větru a famfrňák větřil místní kámoše a užíval si vůni lesa. Prochajda byla, jedna radost. Cesta mi šla krásně od tlapek. Co chvilku jsem objevil tajemnou pěšinku, kterou jsem musel prozkoumat. To se ví, že jsem se po ní neřítil s větrem o závod. Každou pěšinku, kterou jsem cestou potkal, jsem prošel rozvážným krokem a všemi smysly v pohotovosti.   Už ani nevím, kolik pěšinek jsem prozkoumal. Bylo jich tolik, že bych je všechny nespočítal, když tu jsem stál na pěšince, která byla úplně jiná, než ...