Tuláčci

   Dnes vás zavedu k rybníku Pod Valdekem, který jsem navštívil v době, kdy byl ještě pokrytý ledem. Což není tak dlouho, je to týden nazpět. Dnes už bude rybník asi bez ledu a bude se připravovat na chvíli, kdy na něm pokvetou lekníny.   Tlapkal jsem hlubokým lesem chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Zříceninu Valdek jsem nechal za chvostem a tlapky mne nesly svižným tempem dál do hlubokých lesů. Ptáčci mi zpívali do kroku, puňťovy paprsky mi vyhřívaly kožíšek a já si tlapkal s kebulí plnou myšlenek.   Nebyly to obyčejné myšlenky, které mne místem provázely. S přicházejícím jarem jsem vzpomínal na nedávnou zimu. Všude byl snížek. Kolik ho bylo tady, nevím. Za snížku jsem se sem vypravit nestihl. Ale podle fotek, co mi člobrdice ukazovala, to byla paráda. Jednou, až opět nasněží, se sem budu muset vypravit. V létě, to už jsem tu byl. Na jaře místo právě zkoumám, a i na podzim už jsem tu byl. Ale za snížku, to mne sem tlapky ještě nezanesly....

   Tlapkal jsem hlubokým lesem po zpevněné lesní cestě do mírného kopečku. Do kroku mi zpívali ptáčci, co chvilku na mne vykouknul puňťa a svými paprsky zahřál můj kožíšek. Užíval jsem si vůni a klid lesa a cesta mi šla krásně od tlapek.   Měl jsem v tlapkách už tolik cesty, že jsem se těšil, až si konečně odpočinu. Že mým cílem je Valdek, to jsem věděl. O to více jsem se na místo těšil. To se ví, že tuto brdskou zříceninu znám. Také vím, že je na ní vstup zakázán. Ale více než na samotnou zříceninu hradu jsem se těšil na své oblíbené místečko, jen mrňousek od jedné z hradebních zdí. Na místečko, kde je kámen na kameni, jen občas stromek. Na místečko, odkud je parádní vyhlídka do okolí. Na místečko, o kterém moc člobrdů co na zříceninu Valdek zavítají, neví.   Čím déle jsem tlapkal, tím více jsem se těšil do cíle své cesty. Jen co jsem se ocitl u hájenky na rozcestí a kopeček skončil, věděl jsem, že už jsem blízko. Kopnul jsem do vrtule, hájenku nechal ...

   Tlapky mne nesly zpevněnou lesní cestou vedoucí pod vysokými stromy hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy. Za sebou jsem měl kopeček a před sebou zajímavou cestu skoro nedotčenou přírodou.   Pod vysokými stromy jsem viděl koberce a koberečky zeleného mechu, jen občas jsem zmerčil rostlinky maliní. Po pravé tlapce podél cesty tekl a příjemně zurčel potůček. Do kroku mi zpívali ptáčci a kožíšek mi vyhřívaly puňťovy paprsky. Já si po boku člobrdice spokojeně tlapkal nádhernou přírodou, užíval si chvíli tady a teď a než jsem se nadál, stál jsem na rozcestí, kde jsem hned za potůčkem objevil pozůstatky kamenného stavení. Co tu kdysi stálo, to je mi záhadou. Mohl to být domek pamatující dobu dávno minulou, stejně jako to mohla být stavba, kterou si tu postavila armáda. To já asi jen tak nezjistím a možná ani místní nevědí, co kdysi dávno na rozcestí Jinecká Baština stávalo.   Na rozcestí jsem se vydal doleva a nechal zbytky kamenné zdi za chvostem. Tlapkal j...

   Dnes vás zavedu ke studánce Pod Hlínou, kterou najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.   Tlapkal jsem zpevněnou cestou hlubokým lesem. Do kroku mi zpívali ptáčci, paprsky puňti mi vyhřívaly hřbet a já si užíval chvíli tady a teď. Jakpak by také ne, když po dlouhé bílé zimě vykouklo sluníčko a já se dostal do hlubokých lesů mých oblíbených Brd.   Tlapky mne nesly hlubokým lesem, který jsem opustil jen na chvilku. Na chvilku tak krátkou, že než jsem zjistil, že svištím mezi stromky na podmáčené louce, ocitl jsem se u rybníčku a v mžiku byl opět v lese. Lese krásném, plném vysokých jehličnanů.   Pod jehličnany jsem merčil koberce mechu a spoustu pěšinek vytlapkaných mými lesními kámoši. Čím více pěšinek jsem merčil, tím více jsem je chtěl jít prozkoumat. Chtěl jsem se vydat po pěšince vedoucí pod vysokými stromy, mezi koberci z mechu, jen občas ohraničené pařezy. Jenže to jsem nemohl. Opět jsem byl v místě, kde j...

   Dnes vás zavedu k Bílému křížku, který najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. Ať se k němu vydáte pěšky nebo na kole, užijete si cestu krásnou přírodou.   Tlapkal jsem hlubokým lesem měkoučkou lesní cestou. Daleko za chvostem jsem měl Jindřichovu skálu a před sebou tolik zajímavých míst k prozkoumání, že jsem byl moc zvědav, kam mne tlapky zanesou. Nikam jsem nespěchal. Tlapkal jsem pod vysokými jehličnany nádhernou přírodou. Do kroku mi zpívali ptáčci, kožíšek mi vyhřívaly puňťovy paprsky a les voněl tak krásně, jako voní vždy s přicházejícím jarem.   Chvilku mne tlapky nesly oranžovou cestou, kterou znám jen z Brd. Pod okolními stromy bylo tolik pěšinek vytlapkaných v měkoučkém jehličí, že jsem nevěděl, kterou mám zkoumat dřív. Co chvilku jsem jednou pěšinkou svištěl do hlubokého lesa, abych se jinou pěšinkou vrátil zpátky k člobrdici. Cestou jsem míjel pařezy porostlé mechem, občas i menší balvánek...