Tuláčci

Někdy se nám stane, že nás místní pošlou toulat se na místa, která jsou nádherná, ale v mapách o nich není zmínka. Stejně je tomu u místa, o kterém vám dnes budu vyprávět. Je to malé místečko na skále, schované v lesích, s nádhernou vyhlídkou na Bechyni. Naše cesta začala na rozcestí Kopaniny – U křížku a pokračovali jsme po žluté směrem k lesu a Bechyni. Rozcestí jsme nechali za zády. Šli jsme po polní cestě, která vede skrz rozkvetlou louku. Všude kolem si tu poletují motýli a je slyšet pouze zpěv ptáků. Je to místo, které je stvořené pro volné pobíhání a přemýšlení. Nikde není živáčka, je tu naprostý klid. Na začátku lesa jsme odbočili doleva a šli vyšlapanou pěšinkou až na vyhlídku. Zde jsem již musel jít u paničky. Čím více jsme se blížili k vyhlídce, tím byla cesta krkolomnější. Nejen že byla samý kořen, ke všemu vedla po skále, která se prudce svažovala. I já jsem se tu bál. Šlápnout vedle, koupete se v Lužnici. Věřte tomu nebo ne, touto cest...

Tentokrát nás tlapky zanesli ke kapli sv. Rozálie. Opět jedno z nádherných místeček v naší zemičce. V létě se tu koná pouť, to je tu lidí. Ale v průběhu roku tu není skoro nikdo. Jen občas projede auto místní úzkou silničkou. Jakmile sjedete z hlavní silnice, jedete mezi poli a zničehonic jste v lese. Tedy spíše než v lese v malém lesíku. Byl jsem tu již několikrát, a i když byly pařáky, zde u kapličky bylo vždy příjemně.   První co vždy musím zkontrolovat je malá kaplička se studánkou. O studánku je skvěle pečováno. Nikdy jsem nezažil, že by v ní nebyla voda. Kolem rostou vysoké stromy, které poskytují stín k rozjímání. A ke kousání klacíků. Ty se přeci musejí uklidit. Zatímco já jsem uklízel popadané klacíky, panička se kochala okolím. Jakmile se vydala k nové kapli, nechal jsem uklízení a následoval jí. Na první pohled to tu sice vypadá, jakoby se tu nic nezměnilo. Ale zdání může klamat. Mile mne překvap...

Dnes vám budu vyprávět jeden vzpomínkový výlet. Jsou to dva roky, co jsme o dovolené navštívili rozhlednu Na Kupě u Jestřebic. Nic moc se u ní nezměnilo. Tedy až na plodiny na polích. Rozhledna stojí uprostřed polí, kde mají místní myslivci svou chajdu. Vede k ní asfaltová silnice, po které skoro nikdo nejezdí. Možná je to tím, že končí u rozhledny. Kdo ví. Pro mne, jako milovníka pohybu v přírodě je to velké plus. Mohl jsem si po silnici běhat, jak se mi zachtělo. Sice jsem musel být blízko u paničky, protože co kdyby náhodou někdo zrovna jel, ale i tak jsem si to užíval. Do polí jsem nesměl, to dá rozum, ale podél cesty je pruh, který skýtá úkryty pro místní obyvatele. Ty jsem ovšem nepotkal. Ani zajocha, ani srnku. Jen krávy jsem zahlédl. Naštěstí byly v bezpečné vzdálenosti. Já vím, že nic nedělají. Mají krásná velká kukadla a sympatický výraz. Ale co kdyby si se mnou chtěly hrát? Vždyť já nejsem zvyklý hrát si s někým, kdo je větší. Dobře...

Přírodní památka Židova strouha je celkem známé turistické místo. I přesto jsme tu potkali pouze vodáky. Je to jediné místo, které jsem navštívil, kde jsem nemusel jít vůbec po souši. Jakmile jsme se dostali k vodě, dotlapkal jsem až k Lužnici. To bylo bájo. Je pravda, že když jsem se zasekl, musel jsem všeho nechat a běžet za paničkou. Jelikož jsem nemusel jít stejnou cestou jako ona, stále jsem šel vodou. Věřte tomu nebo ne, opravdu jsem si to užíval. Na jedné straně říčky vede cesta, z druhé strany říčku ohraničují skály. Jsou místa, kde říčka teče do skal. To je teprve nádhera. Tato místa jsou poměrně hluboká, tak jsem musel plavat. Co mne hodně překvapilo, byla různá hloubka říčky. Chvilku si běžíte po kotníčky ve vodě a najednou, zničehonic, do vody žblunknete i s hlavou. Podobných míst je v říčce nespočet. Někdo by řekl, že to musí být sranda. Opravdu to sranda je, ale jednou nebo dvakrát, mně se to stalo tolikrát, že jsem to ani nezv...

Někdy se nám stane, že si vybereme cíl výletu a neověříme si, zda je přístupný. Naštěstí jsme se již poučili a moc často se nám to nestává. Když se tak ovšem stane, není to nic příjemného. Tentokrát jsme si vybrali za náš cíl zříceninu hradu Dobronice u Bechyně. Dostali jsme od kamarádů doporučení, že se mi tam bude s paničkou líbit. Hupsli jsme do auta a vyrazili vstříc novému dobrodružství. První nepříjemnost co nás potkala, byla absence jakéhokoli vhodného místa na zaparkování. To jsme na tento výlet jeli opravdu malým autem, takže nakonec jsme se vmáčkli, ale kde by zaparkovali vaši páníčci s větším autem, to vám nepovím. Jakmile jsme měli zaparkováno, nic nám nebránilo k výletování. Panička vzala batoh plný dobrot a šli jsme vstříc novému dobrodružství. Zřícenina hradu se nachází v malé obci, kde jsem musel jít na vodítku. Ne, že bych to u nohy nezvládl, ale na skoro každé zahradě jsem měl kámoše. Nevím jak vy, ale já když vidím kámoše, musí...

Nedávno jsme se toulali pod Podolským mostem. Tentokrát jsme zavítali k mostu, který stál na jeho místě předním. Stádlecký most, kdysi Lannův, stával v místech dnešního Podolského mostu. Kvůli plánovanému zatopení okolí byl most rozebrán a přestěhován. Nyní stojí u obce Stádlec, na krásném místě u mlýna. Když jsem si s paničkou prohlížel dobové fotky místa, kde stál původně, musím uznat, že mu nové umístění vybrali stejně hezké, jako bylo jeho původní. Málokde se dnes najde místečko, kde by voda tekla proudem, okolo byly samé lesy a břehy řeky spojoval most. Samozřejmě ne ledajaký most. Stádlecký most má své kouzlo, stejně jako mlýn, vedle kterého stojí. Kdybych mohl, hned bych tam bydlel. Místo je to opravdu nádherné. V naprostém tichu tu vyniká šumění vody. Občas se po mostě projede auto. To je jediný rachot, který narušuje kouzlo tohoto místa. Co mne také překvapilo, bylo množství lidí, co jsme tu potkali. Většina z nich se přijela na mos...

Občas se jdeme jen tak toulnout do lesa. Nemáme žádný turistický cíl. Tyto toulky jsou naprosto úžasné v tom, že nemusíme vůbec nic hledat a můžeme se jen tak koukat po okolí. Tentokrát jsme zavítali do lesa kousek od Podolského mostu. Počasí nám přálo. Nebylo horko, jen jsme se trošku báli, že zmokneme. Sotva jsme do lesa dorazili, začaly se nám nad hlavami honit mraky. I vzduch v lese nám naznačoval, že se asi vrátíme s mokrými kožíšky. Zaparkovali jsme u malého rybníčku v lese, kde v létě bývají tábory. Nikde nikdo nebyl, což byla opravdu nádhera. To se nám to běhalo.Prošli jsme opuštěným táborem a vydali se hlouběji do lesa. Panička si vykračovala po krásné lesní cestě a já si ségruší klusal v borůvčí. Blblo se nám jedna báseň. Co chvilku jsme narazili na lesní školku. Procházka nám krásně ubíhala. Lesní cesta se kroutila mezi stromy, školky se střídaly se vzrostlým lesem a my si hráli. V zápalu hry se nám několikrát podařilo zapomenout paničku daleko za námi. Vždy jsm...

Na Samoty chodíme moc rádi. To určitě dobře víte, protože jsem o nich vyprávěl několikrát. Stojí tu dva staré neobydlené domky a jedna malá hezká studánka schovaná v budce. Tou nejkrásnější části Samot je podle mne místní rybník. Není velký ani malý, ale máme jej moc rádi. Jakpak by také ne. Moc lidí sem nezavítá. Za ty měsíce co sem chodím, jsme tu jednou potkali Čečetku. Také si byla s paničkou zaplavat. Jinak jsme tu nikdy nikoho nepotkali. Na jaře rybník obývají žáby. Kr ásně si přitom zpívají. Jakmile se přiblíží léto, nebo je teplé počasí, žáby se přestěhují a místo nich se nám tu zabydlí kachny. Ty tu jsou s námi až do podzimu. Celoročně tu bydlí nepřeberné množství ptáků, kteří nám zpívají nad hlavami. Je to tu jak v pohádce. Dokonce i liška tu dává dobrou noc. Na plavání je to tu jako stvořené. Co na tom, že se v létě jedna část rybníku zazelená. Tam stejně neplaveme. Naše místo kolem výpustě je vždy dokonale čisté. Tam se plave jedna báseň. Když nás koupání přestane b...