Tuláčci

   Jak jsem se dostal ke Třem křížům v hlubokých brdských lesích? To vám štěknu v dnešním příběhu.   Tlapkal jsem zasněženou lesní cestou hlubokým lesem v chráněné krajinné oblasti Brdy. Po pravé tlapce jsem měl mírný svah, po levé tlapce se kousek ode mne zdvihal vrchol Třemšín. Všude, kam očadlo dohlédlo, vidělo vysoké stromy. Místy jehličnaté, jinde listnaté. Nebylo však místečka, kde by vzrostlé stromy nevidělo.   Zatímco mne tlapky nesly stále kupředu a očadla se kochala nádherným zasněženým lesem, kebulí se mi honila spousta myšlenek na místní kámoše. Když touto cestou tlapkám v létě, všude merčím spoustu pěšinek. Nebylo dne, kdy bych se tudy v létě procházel, a nenavětřil místního kámoše. K mému velkému překvapení nebylo tentokrát v místech po kámoších ani památky. Ani stopa ve sněhu.   Tlapkal jsem stále kupředu, přímo za famfrňákem. Minul jsem skalku po pravé tlapce, kousek před sebou jsem merčil starou kamennou cestu ...

   Dnes vás zavedu k Partyzánské studánce, ukryté hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy. Musím vám štěknout, najít tuto studánku, to byl skoro nadpsí výkon. Ale zadařilo se.   Od prvního bílého dne jsem k nezastavení. Neustále musím někde pobíhat a objevovat místa dobře mi známá i neznámá. Nyní, když kontroluji místa, co jsem za poslední rok objevil, spoustu jich přes polštáře sněhu nepoznávám. A cesty k nim? I u těch mi někdy přijde, že po nich tlapkám prvně.   Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou lesní cestou. Snížek, který na cestě zbyl, ukrýval ledovou vrstvu pod sebou. Musel jsem tlapkat hodně opatrně, pokud jsem se nechtěl klouzat. A to jsem se samozřejmě chtěl.   Jen co jsem led pod sněhem objevil, daly se tlapky do pohybu a já svištěl kupředu, s větrem o závod. Svištěl jsem po cestě, kterou lemovaly vysoké stromy. Stromy místy jehličnaté, jinde listnaté. Svištěl jsem tak rychle, že mi sníh od tlapek odlétal. Chvostem jsem ...

   Dnes vám štěknu o buku Dvojáku. Nezvyklém stromě rostoucím uprostřed hlubokých lesů chráněné krajinné oblasti Brdy.   Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou lesní cestou z mírného kopečka. Nejdříve mne cesta vedla lesem hlubokým, plným hustých rozčepýřených stromků. Po chvilce jsem měl po pravé tlapce oplocenku plnou pidi stromků a nakonec mne cesta dovedla do smrčiny plné majestátních smrků. Tady už se mi svištělo, jedna radost.   Cesta mi utíkala krásně od tlapek. Chvilku jsem svištěl slalom mezi smrky, chvilku četl vzkazy na pařezech vedle cesty. Chvilku jsem svištěl zasněženým borůvčím a měl obrovskou radost z toho, jak mne šimralo do polštářků. O mrňousek dál už jsem tlapkal po boku člobrdice, abych procházejícím člobrdům ukázal, že člobrdice není na místě sama.   Tlapkal jsem místy, kam mne tlapky zanesly. Famfrňák si užíval vůni lesa, ušadla šustot větříku ve větvích stromů a občasné zapění ptáčka. Očadla nevěděla kam koukat dříve. Všude, kam...

   Když napadl snížek, rozhodl jsem se, že prozkoumám všechna brdská místa, která mám tak rád. Zatím jsem to dodržel. K mému překvapení mne však tlapky zanesly i na místo, kde jsem nikdy předtím nebyl. Zanesly mne na bezejmennou vyhlídku, jen co by pro kostičku doběhl, od Třemšína. O té vám štěknu dnes.   Holinu s partyzánským bunkrem jsem nechal za chvostem a s radostí mne vlastní jsem zasvištěl do blízkého lesa. Tlapky mne nesly po cestě a chvost se spokojeně vrtěl v rytmu kroků.   Byl jsem tak rád, že jsem opět v hustém lese. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Jen svištět jsem pod nimi nemohl. Po pravé tlapce jsem měl pořádný krpál a po tlapce levé pro změnu pořádný sráz. Zato já si tlapkal po rovince, která vždy jen na chvilku sotva znatelně stoupala, aby o mrňousek dál sotva znatelně klesala.   Tlapkal jsem spokojeně kupředu, přímo za famfrňákem. Užíval jsem si vůni lesa, šustot větříčku ve větvích a občasné stopy mís...

   Dnes vám štěknu o partyzánském bunkru, který najdete nedaleko vrcholu Třemšín, v chráněné krajinné oblasti Brdy. Vím, štěkal jsem vám o něm již několikrát, ale ani nevíte, jak moc se toho za poslední rok na místě změnilo.   Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou lesní cestou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Tu jsem merčil smrk, jinde buk, jen málokdy jsem merčil jiný strom. Hned vedle cesty, po které jsem tlapkal, rostlo nepřeberné množství keřů. Spokojeně jsem tlapkal přímo za famfrňákem a užíval si les se vším, co k lesu patří.   Netrvalo dlouho a očadla zmerčila něco, co bych nečekal. Les, kterým jsem doposud tlapkal, jako by mávnutím kouzelného proutku skončil. Zničehonic vysoké stromy a nepřeberné množství keřů zmizelo a přímo přede mnou se objevila holina. Holina, na které byla jen spousta pařezů a balvanů.   Na začátku procházky jsem si myslel, že dnes nikam svištět nebudu. Myslel jsem, že se projdu klidným tempem po boku čl...

   Dnes vám štěknu o Třemšínské studně, kterou najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.   Tlapkal jsem hlubokým lesem zasněženou cestou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Co chvilku na mne zpod stromu vykoukla zasněžená skalka, jindy pařez. Jen občas jsem zmerčil keříky borůvčí.   Cesta mne vedla do mírného kopečka. Po pravé tlapce jsem měl různorodý les, po tlapce levé svažující se mírný kopeček. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím větší sráz jsem po levé tlapce měl. Věděl jsem, že mohu tlapkat pouze po cestě nebo lesem po tlapce pravé.   Byl jsem v lese, kde jsem tlapkal po cestě a moc rád. Mladé stromky se nakláněly pod těžkou sněhovou nadílkou a já se mohl kochat přírodou a užívat si snížek, jako již dlouho ne. Občas se i větev z majestátního stromu ohnula pod snížkem skoro až k zemi a vytvořila tak tunel, který mi připomněl ledové království.   Tlapkal jsem stále kupředu pohádkovou přírod...

   Dnes vám štěknu o Třemšínské boudě, kterou najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy.   Když jsem měl Gangloffův kříž, o kterém jsem vám štěkl včera, důkladně prozkoumaný, vydal jsem se o mrňousek dále. Obtlapkal jsem odpočinkové místo pro člobrdy, přečetl si vzkazy na rozcestí a než jsem se nadál, vítala mne Třemšínská bouda.   Třemšínská bouda není obyčejnou boudou. Kdysi dávno sloužila jako kaple, posléze jako bouda pro tuláky. Bývala v ní i kamínka. Dnes slouží bouda jako přístřešek, nocoviště a dokonce i jako kaple. Má nádherná okýnka. Když projdete dveřmi, uvidíte obrovský kříž a na něm přikázání.   Ne, že by se mi interiér Třemšínské boudy nelíbil. Ale příroda je příroda. A příroda, ve které se Třemšínská bouda nachází, je tak nádherná.   Představte si, že jdete hlubokým lesem. Všude, kam se vaše oči podívají, vidí hustý les. Stromy vysoké i nízké. Vy jdete stále kupředu, cestou, která vás neomylně vede do hlubokého lesa....

   Dnes vám štěknu o Gangloffově kříži, který najdete v hlubokých lesích chráněné krajinné oblasti Brdy nedaleko Třemšína.   Svištěl jsem lesní cestou z kopečka tak rychle, až mi za tlapkami odletoval sníh. Svištěl jsem cestou, kterou mne tlapky nesly, stále kupředu, přímo za famfrňákem. Tedy, abych pravdu štěkl, za famfrňákem jsem opravdu svištěl celou cestu. Jen jsem nesvištěl stále kupředu. Jen co jsem neměl v merku člobrdici, musel jsem se k ní vracet. Věřte mi nebo ne, vůbec mi to nevadilo. Byl jsem v té části Brd, kde kam očadlo dohlédne, vidí vysoké stromy.   Svištěl jsem lesem a užíval ho, jak nejlépe jsem mohl. Občas jsem zmerčil pařez, který byl popsán vzkazy mých psích kámošů, občas jsem zmerčil pěšinku, po které tlapkal místní kámoš. Jen stopy po člobrdech by jeden pohledal. Přitom jsem byl jen mrňousek od hojně navštěvovaného vrcholu Třemšín. Musím vám štěknout, že jsem si vybral turisticky značenou cestu, ale očividně tu, po kte...